Preventivní restrukturalizace jako únik před insolvencí?

Na konci září 2023 nabyl účinnosti zcela nový zákon o preventivní restrukturalizaci (zák. č. 284/2023 Sb.). Jde o transpozici směrnice EU 2019/1023 o rámcích preventivní restrukturalizace, o oddlužení a zákazech činnosti a opatřeních ke zvýšení účinnosti postupů restrukturalizace, insolvence a oddlužení.

Preventivní restrukturalizaci lze vnímat jako formalizovaný či institucionalizovaný proces, který má umožnit podnikatelským subjektům ve finančních potížích předejít vstupu do insolvence. Preventivní restrukturalizace se vnějšími znaky podobá existujícímu institutu reorganizace, který je jedním z možných způsobů řešení úpadku v rámci insolvenčního řízení. Hlavní rozdíl mezi oběma instituty spočívá právě v tom, že preventivní restrukturalizace se odehrává mimo rámec insolvenčního řízení, jehož hlavním cílem není záchrana podniku v potížích, ale maximalizace míry uspokojení pohledávek dlužníkových věřitelů.

Těžištěm procesu preventivní restrukturalizace (restrukturalizačního řízení) je příprava a přijetí restrukturalizačního plánu, který je výstupem vyjednávání mezi podnikatelem a jeho věřiteli. Tato vyjednávání by měla probíhat převážně mimosoudně, ale za určitých okolností může být iniciována ingerence ze strany soudu. Dlužník má například možnost požádat soud o vyhlášení (i) všeobecného moratoria na 3 měsíce, po dobu jehož trvání nelze zahájit insolvenční řízení na návrh věřitele, nebo (ii) individuálního moratoria bránícího konkrétnímu věřiteli exekučně vymáhat konkrétní pohledávky vůči podnikateli.

Restrukturalizační proces podle nového zákona předpokládá rozdělení věřitelů do skupin se zásadně shodným právním postavením a se zásadně shodnými hospodářskými zájmy, a to včetně možnosti za určitých podmínek překlenout nesouhlas konkrétní skupiny věřitelů a zařadit ji do dopadů restrukturalizačního plánu i proti jejich vůli.

Jako možná opatření ke zvládnutí finančních potíží v rámci restrukturalizačního plánu se předpokládají zejména změna struktury majetku (např. prodej neproduktivního majetku nebo části závodu), změna struktury dluhů (např. splátkové kalendáře) či změna struktury vlastního kapitálu (zejména kapitalizace pohledávek věřitelů). Možná jsou i jiná vhodná finanční či organizační opatření (např. změny v produktové nabídce; změny v řídící struktuře, apod.).

Životaschopnost nového formalizovaného institutu preventivní restrukturalizace samozřejmě ukáže až budoucí praxe.